Živá knihovna

Živé knihovny začaly být organizovány v roce 2000 v Dánsku k prevenci útoků z nenávisti. Návštěvníkům hudebních festivalů bylo nabízeno „půjčování živých knih“ – tedy možnost vstoupit do rozhovoru s lidmi, kteří jsou něčím odlišní a setkávají se tak s předsudky.

Koncept Živé knihovny jako nástroje, který pomáhá pracovat s předsudky a stereotypy a poznávat druhé i sama sebe (zkoumat své názory, postoje apod.) se setkal s velkým ohlasem. Z Dánska se začal šířit do jiných zemí. V České republice se první Živá knihovna uskutečnila v roce 2007 na hudebním festivalu United Islands. Pořádání Živých knihoven se v současnosti věnují zvláště vzdělávací a neziskové organizace. Jde o metodu, která může být s úspěchem využívána ve formálním i neformálním vzdělávání.

Nejprve s žáky společně prozkoumáme:

Seznámíme žáky s pravidly Živé knihovny. Každý žák se poté zaregistruje se jako „čtenář“, tedy podepíše, že s pravidly souhlasí. Dostane „čtenářský průkaz“- pracovní list sloužící k poznámkám a k reflexi.

Poté jsou žáci rozděleni do skupin „čtenářů“ (max. 4 až 5 žáků v jedné skupině). Každá skupina prožije ve dvou následujících vyučovacích hodinách postupně tři rozhovory = „čtení“ tří „živých knih“

Na úvod dostane každá skupinka „čtenářů“ anotaci „živé knihy, kterou si přečtou. Poté jsou „knihovníkem“ odvedeni k „živé knize“. Ta se jim krátce představí a následuje prostor pro rozhovor – „živá kniha“ vypráví o sobě i o předsudcích a stereotypech, které se k její identitě vážou. O svých zkušenostech, zážitcích atd.

„Čtenáři“ mohou klást „živé knize“ otázky – „čtení“ je prostorem pro rozhovor. Rozhovor s jednou „živou knihou“ trvá 20 minut. Poté žáky knihovník odvede zpět do třídy, kde bude prostor poznamenat si do čtenářského průkazu, co pro ně bylo v rozhovoru s „živou knihou“ nejpodstatnější.

Posléze dostane každá skupinka anotaci další „živé knihy“. V průběhu dvou vyučovacích hodin takto postupně proběhnou v každé skupince žáků rozhovory se třemi „živými knihami“.

Po skončení všech tří rozhovorů je v poslední vyučovací hodině prostor pro reflexi, zamyšlení, sdílení.

Znalosti z oblastí, které Živá knihovna přináší, např.:

Umožňuje uvědomovat si, co je pro mě důležité. Jaké jsou moje postoje k určitým tématům, k určitým lidem a z čeho tyto postoje vychází. Seznamovat se s hodnotami a postoji druhých, učit se jim rozumět a reagovat na ně.

Postoje a hodnoty pak mohou být „střelkou kompasu“, která ukazuje směr, jakým se chci vydat. Na jejich základě se mohu rozhodovat, jak se budu chovat v jednotlivých životních situacích, včetně těch obtížnějších.