Co se stane, když mladým lidem nestačí o globálních tématech jen získávat informace, ale dostanou prostor hledat vlastní odpovědi a něco sami změnit? Odpověď nabídla Žákovská konference aktivních škol, která se 1. října uskutečnila v olomoucké Pevnosti poznání. Setkaly se na ní žákovské týmy z 20 škol a celkem 98 žáků a jejich vyučujících z aktivních škol (zapojených projektu GET – It’s Global Education Time anebo do programu Světová škola).
Společným tématem celého dopoledne byla cesta od porozumění k akci. A stejně důležitá jako samotné sdílení zkušeností jednotlivých škol byla možnost potkat se s dalšími mladými lidmi, kteří se vydali podobnou cestou.
20 škol, 20 různých cest k akci
V uplynulém školním roce se dvacet školních týmů věnovalo tématům, která přesahují hranice jejich školy i České republiky. Zabývaly se například klimatickou změnou, chudobou, lidskými právy, rovnými příležitostmi nebo plýtváním potravinami.
Žáci hledali informace, přemýšleli o souvislostech a o tom, jak se daný problém projevuje v jejich okolí. Potom udělali další krok – připravili vlastní akci pro veřejnost.
Studenti Gymnázia Olomouc-Hejčín například připravili projektový den o chudobě pro žáky olomouckých základních škol. Žáci ZŠ Šternberk využili slavnostní otevření školní zahrady k představení souvislostí mezi klimatickou změnou a životním prostředím. Tým ze FZŠ Hálkova v Olomouci uspořádal „Rovné odpoledne“, kterým otevřel téma rovných příležitostí.
Každý tým šel trochu jinou cestou. Společné ale bylo, že žáci nezůstali jen u toho, že o problému něco vědí. Zkusili s ním něco udělat.
Žákovské týmy z jednotlivých škol, jedno společné setkání
Cílem žákovské konference bylo dát mladým lidem prostor zajímat se o svět kolem sebe a hledat vlastní způsoby, jak do něj aktivně vstupovat. A právě proto bylo důležité, že se mohli potkat.
Žáci se na konferenci nesdíleli pouze v rámci svých školních týmů. Potkávali se s vrstevníky, které předtím neznali, porovnávali své zkušenosti a zjišťovali, jak podobné téma uchopili někde jinde. Mohli si navzájem klást otázky, hledat společné momenty i rozdíly a odnášet si nápady, které mohou využít ve své vlastní škole.
Takové setkání má význam i proto, že mladí lidé někdy potřebují vidět, že v tom nejsou sami. Že i někde jinde ve městě, regionu nebo Evropě existují jejich vrstevníci, kteří řeší podobné otázky, něco organizují a snaží se věci posouvat.
Market plný zkušeností
Prostor pro toto sdílení vytvořil především společný market. Každý z dvaceti týmů měl vlastní stánek, kde představoval svou aktivitu. Ostatní si mohli jednotlivá stanoviště volně procházet, ptát se a diskutovat.
Někde se mluvilo o tom, jak oslovit veřejnost. Jinde o tom, jak zapojit spolužáky, jak si rozdělit práci nebo jak reagovat na překážky, které během projektu přišly.
Nešlo o soutěž o nejlepší projekt. Každý tým přinášel něco, z čeho se mohli učit ostatní.
A právě díky tomu vznikala během dopoledne dobrá energie. Jeden nápad inspiroval druhý, zkušenost jedné školy otevírala otázku u jiné a mladí lidé si navzájem ukazovali, že existuje mnoho různých cest, jak začít.
„Když mladí lidé dostanou možnost…“
O významu takové zkušenosti mluvila i Lenka Pánková, ředitelka organizace ARPOK: „Když mladí lidé dostanou možnost vybrat si téma, které je zajímá, a zároveň prostor něco sami připravit a uskutečnit, naučí se tím převzít odpovědnost a spolupracovat s ostatními. Myslím, že jejich vlastní nepřenositelná zkušenost, že se něco podařilo opravdu změnit, může být silnou motivací pro další aktivitu. A to by měla dnešní škola podporovat a rozvíjet.“
Konference k tomu přidala ještě jednu důležitou zkušenost: učit se nemusíme jen z toho, co jsme sami udělali. Můžeme se učit i od ostatních.
Setkání s dalšími týmy umožnilo žákům nahlédnout na vlastní práci z nové perspektivy. Možná něco, co považovali za samozřejmé, bylo pro jiný tým inspirací. A naopak zkušenost, se kterou si sami nevěděli rady, už někdo jiný mohl mít vyzkoušenou.
„Na začátku se mi do toho vůbec nechtělo“
O své vlastní cestě k aktivnímu občanství na konferenci mluvila také Anna Julie Wittmannová, studentka Gymnázia Olomouc-Hejčín a laureátka Ceny Jana Opletala.
Ani její cesta nezačala velkým plánem. Na začátku se jí do některých aktivit vůbec jít nechtělo a ne vždy jí dávalo smysl, proč by se měla zapojovat. Postupně ale přišly situace, které v ní vyvolaly pocit nespravedlnosti nebo naštvání. A právě to se stalo impulzem něco změnit.
Dnes se Anička dlouhodobě zapojuje do různých školních i dalších občanských aktivit. Její zkušenost ukazuje, že aktivní občanství nemusí začít velkým projektem. Někdy začíná jednoduše tím, že nám něco není jedno.
Zájmem o lidi kolem nás. Otázkou, proč je něco nespravedlivé. Pocitem, že by se něco mohlo dělat jinak. A potom možná i odvahou říct: Tak to zkusme.
Inspirace, která pokračuje dál
Konference nebyla cílem, ale především impulzem k dalším aktivitám. Týmy dostaly prostor zamyslet se nad tím, co je během setkání zaujalo, co je inspirovalo a co by chtěly v novém školním roce samy vyzkoušet.
Možná si odvezly konkrétní nápad. Možná způsob, jak příště zapojit více lidí. Možná inspiraci z úplně jiné školy. A možná především pocit, že jejich aktivita má smysl a že podobné věci řeší i další mladí lidé kolem nich.
Děkujeme všem učitelům a učitelkám, kteří mladé lidi na této cestě podporují, nacházejí si čas pro globální témata a dávají žákům prostor přicházet s vlastními nápady a uskutečňovat je.
Děkujeme také Evropské unii a Nadaci ČEZ, jejichž finanční podpora umožnila konferenci uskutečnit.
20 škol. 98 účastníků. Desítky zkušeností. Jedno společné dopoledne, během kterého se ukázalo, že inspirace může putovat z jedné školy do druhé – a že někdy právě setkání s ostatními dodá odvahu udělat další krok.
Od porozumění k akci. A od sdílení k další inspiraci.
