• Domů
  • Aktuality
  • Rozvojový večer Tanzanie: místní kultura vs. turismus – 0:1

Rozvojový večer Tanzanie: místní kultura vs. turismus – 0:1

O tom, jak modernizace mění tradiční společnosti a zda mohou kulturní hodnoty afrických kmenů přežít invazi turistů a zahraničních dobrovolníků bude vyprávět Veronika Ambrozy.

Verča je studentkou Mezinárodních rozvojových studií na UPOL a současně lektorkou globálního rozvojového vzdělávání a environmentální výchovy. Do Tanzanie vycestovala na začátku roku 2014 za účelem výzkumu místních tradic a turismu pro občanské sdružení Maendeleo.

Těšíme se na vás v pondělí 29. září od 18.00 v Muzeu umění Olomouc – sále Divadla hudby.

Před samotným večerem nám Verča zodpověděla pár otázek:

Verčo, v Tanzanii jsi zkoumala vzájemné působení tradic a turismu. Jak dlouho Ti trvalo výzkum připravit a realizovat, jak dlouho jsi byla v Tanzanii?

V Tanzanii jsem strávila celkem 2 měsíce na začátku tohoto roku, ale samotným výzkumem jsem se v terénu zabývala asi 5 týdnů. Přípravě výzkumu jsem se věnovala zhruba měsíc před odjezdem a pak také přímo v Tanzanii.

 

Objevily se nějaké těžkosti, co bylo největší výzvou a jak jsi ji překonala?

Těžkostí bylo samozřejmě spousta, od těch „osobních“ až po „systémové“. V souvislosti s výzkumem bych řekla, že nejvíce náročné bylo překonání jazykové bariéry. Při výzkumu jsem většinu času trávila rozhovory s místními lidmi, kteří z 98 % mluvili pouze svahilsky a svými kmenovými jazyky. Pochytila jsem základy svahilštiny, ale moje úroveň určitě nepostačovala na vedení výzkumného rozhovoru. Rozhovory tedy probíhaly s místním překladatelem, který byl velmi trpělivý a ochotný, přesto jsme mnohokrát narazili na vzájemné neporozumění. Samotné téma turismu a tradic je navíc velmi abstraktní a subjektivní, není jednoduché je zkoumat.

Co se Ti v Tanzanii nejvíc líbilo?

Bude to nejspíš znít jako klišé, ale já jsem si nejvíce užívala vesnický klid a „jednoduchý“ život. Většinu času jsem strávila ve venkovských oblastech, kam nevede elektřina ani tekoucí pitná voda. Paradoxně jsem se bez vymožeností naší společnosti cítila více svobodně, neomezovaly mě žádné sociální sítě nebo e-maily. Samozřejmě byl tento dojem klamný, kdybych v oblasti zůstala delší dobu a měla bych se o sebe starat sama, pocítila bych opravdová úskalí života místních. Nezapomenutelná je také výtečná a jednoduchá kuchyně, rýže s fazolemi se dostaly mezi má nejoblíbenější jídla. 🙂 

Jak Ty sama vnímáš tradice, jaký k nim máš postoj?

To je náročná otázka. Já sama pocházím z pohraničního regionu, kde v podstatě žádné tradice neexistují. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že často závidím lidem např. z Valašska jejich kulturní sounáležitost. Tradice jsou podle mě součástí identity člověka a často ji velmi výrazně formují. Samozřejmě nalezneme mnoho tradic, které v dnešním světě nemají již žádný význam či jsou dokonce považovány za zpátečnické nebo nepřijatelné. Na druhou stranu absolutní ztráta tradic v lidech vytváří pocit prázdna a zmatenosti. Tradice nám pomáhají orientovat se v okolním světě a vytváří pocit příslušnosti k určité kulturní skupině.

Máš nějaký tip jak být “odpovědným turistou”?

Nejzodpovědnější turista je takový, který nikam necestuje 🙂
Pro konkrétnější odpověď si přijďte na rozvojový večer, nerada bych všechno prozradila předem!

 

Facebook Podpořte nás Zapojte se Newsletter