Pomáhají mapy v komunitním rozvoji?

Vážení přátelé, ARPOK, o. p. s. vás zve na další rozvojový večer na téma „Pomáhají mapy v komunitním rozvoji?“

Vytváření vlastní mapy má silný efekt na skupinu, která se na tvorbě mapy podílí. Členové komunity mají možnost nejen myslet v prostorových souvislostech, ale také nově vnímat jejich okolí v jiném světle a doslova jej umístit na mapu.  

O tom jak probíhá komunitní mapování v Keni, Jižní Africe, ale i v České republice bude povídat Jirka Pánek z Katedry rozvojových studií Univerzity Palackého v Olomouci.

Jirka Pánek vystudoval Geografii a Geoinformatiku na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci a nyní působí na Katedře rozvojových studií, také v Olomouci. Měl možnost podílet se na mapovacích projektech v Keni a Jihoafrické republice, studoval Komunitní rozvoj v Indii a pravidelně píše pro zpravodajský server GISportal.cz

Těšíme se na vás v úterý 27. května od 18.00 v Divadle hudby Olomouc.

Před samotným večerem nám Jirka zodpověděl pár otázek:

Jak jsi se dostal k participativnímu mapování?

Studoval jsem Geografii-Geoinformatiku a během magisterského studia jsem měl možnost vyjet na tříměsíční stáž v rámci programu GLEN do Keni, kde bylo naším úkolem, mimo jiné, také asistovat místní lidem v projektech spojených s mapováním jejich komunity. Toto praktické využití geoinformatiky a kartografie mě natolik zaujalo, že jsem po dokončení studia nastoupil na doktorský program na katedru rozvojových studií, kde se tomuto tématu mohu plně věnovat a to i v rámci mých pedagogických a výzkumných aktivit.

Máš bohaté zkušenosti s participativním mapováním v různých zemích světa. S jakými úskalími ses při svojí práci setkal?

Tato úskalí bych asi rozdělil na několik skupin. Jednou jsou technické překážky, kdy například nemůžete vytvářet digitální mapu ve vesnici bez elektrické energie, apod. Další je určitě gramotnost, ale tu lze eliminovat volbou vhodných metod. Asi nejdůležitější je přesvědčit komunitu, že projekt není Váš, ale jejich a že Vy jim jen asistujete skrze technologie a metody, které znáte. Obecně panuje jistá nedůvěra vůči mapám, které dříve sloužily jako nástroje moci, ale mám pocit, že se to časem mění.

Co přináší participativní mapování místním lidem?

Podle mě je největším přínosem, mimo možnost opravdu fyzicky umístit jejich místo na mapu, hlavně pocit uplatnění či úspěchu. To, že vidí produkt své práce, o kterém do nedávna uvažovali jako o nedosažitelném, přináší pocity naplnění a hrdosti. V takové atmosféře se komunitní rozvoj dělá mnohem lépe, než v místě, kde panuje skepse a nechuť.